Hledání nových cest jako neohraničený pohled na možnosti

říjen 2006     autor: Jakub Štogr
link: https://ikaros.cz/hledani-novych-cest-jako-neohraniceny-pohled-na-moznosti

Redakčně zkráceno…

„What if there was a world… where you could be anyone… do anything… and experience total freedom? That world exists.“

(volně přeloženo: „Představte si svět… kde můžete být kýmkoli… dělat cokoli… a zažít absolutní volnost? Takový svět existuje.“ )

Úvod

Během horkých červencových dnů se v Praze uskutečnily dvě akce, které by se daly nazvat „vzdělávacími“, ale zároveň byly reklamou a upozorněním na nové trendy nebo implementace. První z nich byla v pondělí 10. července přednáška Cory Ondrejky ze společnosti Linden Labs, který v rámci projektu Tranzistor pořádaném Mezinárodním centrem pro umění a nové technologie (CIANT) v budově FAMU představil 3D online hru Second Life a možnosti jejího využití pro účely vzdělávání. 

 

 

SecondLife čili „Neptám se a konám“

SecondLife je název pro 3D „Massively Multiplayer Online Social Games“ (MMOSG, spadá do kategorie MMOG, někdy zkráceně MMO), virtuální svět, který již v roce 2003 spustila firma LindenLabs (více informací je možné nalézt přímo na stránkách SecondLife). Mezi online hrami zaujímá velmi zvláštní postavení zvláště proto, že není hrou v pravém slova smyslu, neexistují zde žádné boje, nezabíjejí se zde žádné nestvůry, neplní se úkoly ani vaše (trojrozměrná) postava ve virtuálním světě nezískává stále nové vlastnosti podle toho, jak postupuje po úrovních (zejména právě za zabití oblud, jako je tomu v neméně známé RPG – „role playing game“ – „World of Warcraft“ a desítkách dalších; více o RPG na http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra_na_hrdiny nebo v anglické verzi http://en.wikipedia.org/wiki/Role-playing_game).

LindenLabs se prostě rozhodly vytvořit mírumilovný svět, ve kterém je základem možnost tvořit, nikoli nutnost zabíjet. Každý, kdo se zaregistruje a přihlásí do hry, si volí vlastní „grafickou reprezentaci“, avatar, v základu trojrozměrnou lidskou postavu mužského nebo ženského pohlaví, kterou si může velice jednoduše přizpůsobit, jak je mu libo (změnit tělesné proporce, výraz tváře, vlasy, získá základní oblečení apod.). Takto vytvořen se vydává do světa SecondLife (SL) a je na něm, čím se bude zaobírat, jak v něm stráví svůj čas. Možností je již nyní, po třech letech existence světa, ohromné množství – můžete se jen tak procházet nebo prolétnout (létání je zde přirozené jako chůze!) světem velkým asi jako dva Manhattany různě zaplněným stavbami a atrakcemi nejrůznějších tvarů a funkcí, můžete si zajít do kasina, na pláž, na diskotéku, do kina, na party nebo se jen tak bavit s kýmkoli z právě přihlášených hráčů, který se bude ochoten bavit s vámi – a hráčů je registrováno více než 300 000. Pokud se stanete vlastníky kusu země, můžete začít budovat vlastní obydlí nebo atrakci, a to pomocí relativně jednoduchých nástrojů přímo ve hře, přičemž k dispozici je samozřejmě i skriptovací jazyk, pomocí kterého můžete ovlivňovat chování i interakce předmětů i osob.

A aby toho nebylo málo, SL je vpravdě druhým životem i proto, že existuje možnost převádět interní měnu virtuálního světa (tzv. LindenDolary – LD) za měnu světa reálného (USD), a to obousměrně, přičemž denní obrat se pohybuje v řádu stovek tisíc dolarů (při směnném kurzu kolem 250 LD za 1 USD). Takže pokud vyděláváte ve světě SL např. tím, že vytváříte a dále prodáváte virtuální oblečení, virtuální mazlíčky nebo virtuální předměty, může vás to v reálném životě živit – a to není nemožné, to je fakt, takoví lidé existují (více na stránkách SL a ve známém článku v časopise BussinessWeek, kde se mj. v souvislosti s ním objevil jeden z avatarů na titulní stránce (!) a separovaně vybrané části diskuze tamtéž).

Představte si tedy svět, ve kterém můžete všechno (svým způsobem, stačí si zvyknout na pohled přes obrazovku a naučit se ovládání); pokud jste kreativní, najdou se tací, kteří umějí vaši práci ocenit; v SL můžete i žít, sociálně interagovat, mít zde přátele, bavit se v něm; můžete z něj žít v reálném životě, v RL (=„real life“).

Mohlo by se zdát, že se jedná jen o další „hračku“, o další formu virtuální zábavy bez přesahu a využití, ale opak je pravdou, což dokazuje např. to, že v SL najdete např. „virtuální pobočky“ několika desítek universit z celého světa – od architektů, pro které je SL hotový ráj, po filozofy – přičemž mnohé z nich pořádají virtuální přednášky, tj. přenášejí video a audio z učeben v RL do SL a odpovídají samozřejmě i na otázky virtuálního publika (příkladem může být starý článek na Wired.com nebo „NMC Campus“, projekt virtuální 3D laboratoře v rámci SL, který realizovalo New Media Consortium (NMC)).

Najdete zde diskuzní kroužky specialistů z celého světa, kteří SL používají místo složitého pořádání videokonferencí; managerské teamy zde řeší své projekty, svůj obsah zde volně šíří např. BBC (Radio 1) spolu s virtuálními sluchátky a radiopřijímači, abyste hudbu mohli poslouchat kdekoli (viz článek na BBC). Samozřejmě, že zde najdete volně streamovaná videa a filmy promítané v kinech – a diskuzní kroužky o nich. Pořádají se autogramiády, vychází zde několik tištěných novin, např. SecondLife Herald nebo Alphaville Herald.

A samozřejmě, že zde najdete velké množství knihoven. Jejich provedení je ale značně různorodé a poukazuje na fakt, že jde v první řadě o obsah, že forma je ve virtuálním světě jen „obsahem svého typu“ (je „výhradně informací o formě v RL“). Důležité jsou tedy odkazy na obsah na internetu, ke kterým se lze dostat po virtuálním dotknutí se, nahlédnutí do objektu. Samozřejmě, že zde ale najdeme i „tradičnější dokumenty“, jako jsou knihy, které (jako je tomu u knih v RL) informace „nesou v sobě“, jsou samy o sobě virtuálními nosiči se specifickou virtuální 3D formou a zachyceným (de facto zcela nevirtuálním, reálným) obsahem. Ale spíše než klasickými řadami seřazených knih a jiných dokumentů se v SL knihovny stávají po designové stránce „muzei formy“ a odkazů na obsah/informace. To ale snad již nemůže nikoho překvapit. Zdroj a cesta k němu je přeci to, oč tu běží, forma je pro informaci (ne)postradatelný kontext.

Nicméně, zajděte se podívat sami. Je to svět, který je „stejně reálný, jako ten Reálný“ – pokud si to připustíte, pokud jste ochotni to akceptovat. Alespoň do té míry, do jaké jsou vůbec srovnatelné a do jaké míry má smysl je porovnávat.

Ba co více, je to nejen další svět, je to navíc zase na delší dobu náš „poslední další svět“. Kolumbus se před více než 500 lety vydal objevit svět, který byl reálný – a přeci nikdo nevěřil, že by mohl existovat. Z konečné placky se ale jeho činem náhle stala ještě konečnější a zdánlivě neopustitelná koule. A přeci jsme ji opustili a vydali se na Měsíc a ještě mnohem dále. Svět telefonních a telegrafních kabelů jsme dobyli již také, bezdrátový svět nám leží u nohou, svět 2D internetu je právě úspěšně dobýván, okupován a přetvářen k našemu obrazu. Tak co nám zbývá jiného, než se s odvahou vydat na dobrodružnou výpravu tam, kde – stejně jako ve všech těch světech ostatních – také žijí lidé? Protože je snad jasné, že tím, že si přiznáme existenci světa nového, žádný z těch „starých“ neopouštíme…

 

Sledujte nás a dejte nám Like 🙂

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.